Fyzikální a chemické vlastnosti stříbra

Stříbro (Argentum – latinsky „bílý“, značka Ag) má vynikající chemické a elektrotechnické vlastnosti, je kujné, avšak tvrdé. Díky nižší teplotě tání (961,78 °C) se zpracovává lépe než zlato.

Málokdy se vyskytuje v přírodě v čisté formě, zpravidla je vázáno s mědí, olovem, zinkem i zlatem. Celkem je známo téměř 150 nerostů s obsahem stříbra. 

Vyjímečné vlastnosti stříbra jej přeurčili k širokému využití a poptávce 

Tvrdost stříbra se na stupnici 1 - 10 (kdy 1 představuje nejměkčí látky, např. mastek a na stupnici 10 jsou diamanty) podobně jako zlato pohybuje okolo 2,5 - 3, což je tvrdost mezi solí kamennou a mědí.

Hustota podle příměsí u stříbra dosahuje 9,6 - 12 g/cm³, zhruba dvakrát méně než u zlata. Oproti zlatu je tedy stříbro objemnější.
 
Kujnost. Z 1 kg stříbra je možné vykovat drátek 2 km dlouhý a navíc ohebný a tvárný, takže z něho lze vyrábět šperky o velkém detailu. Lze z něj dokonce vytvořit i nit, což je v současnosti hojně využíváno v textilním průmyslu.
 
Vodivost. Stříbro má ze všech kovů největší tepelnou a elektrickou vodivost, proto je nenahraditelné jinými kovy. Používá se v různých průmyslových odvětvích jako elektronika, solární energie, elektrická energie apod. Nové využití stříbra je také v nových stříbro-zinkových bateriích, které mají ambici v blízké budoucnosti úplně nahradit dnešní masově rozšířené lithio-iontové baterie.
 
Antibakteriální účinky. Už ve středověku začali lidé vyrábět nádobí ze stříbra, protože přišli na jeho účinky ničit bakterie. Další známou vlastností stříbra je, že „oživuje“ vodu. Stříbro ponořené do vody vyvolává slabou chemickou reakci, kdy se tvoří antibakteriální účinky a voda se přitom také dezifinkuje. Tyto účinky stříbra se potvrdily už při tažení Alexandra Makedonského a ve středověku se ze stříbrných nádob získávala tzv. svěcená voda. Oživování vody pomocí stříbra se využívá dodnes pomocí stříbrných elektrod, mezi kterými probíhá elektrický proud.
 
V lékařství se této jedinečné vlastnosti stříbra využívá přidáváním stříbra do léků. Nejznámějším moderním využitím je tzv. koloidní stříbro, což jsou mikročástice stříbra, které kolují v organismu a dokážou „zneškodnit“ až stonásobně více choroboplodných bakterií než antibiotika.       
 
Odrazivost. Tato další jedinečná vlastnost stříbra otevřela využití např. při výrobě zrcadel nebo solárních panelů.
 
Stříbro účinkem světla tmavne. Bez této vlastnosti stříbra by možná dlouho nevznikly fotografie ani film. Fotografický film je vlastně plast potažený emulzí s halogenidy stříbra citlivými na světlo s rozdílnou velikostí krystalů. Po vystavení určitému množství světla se vytvoří neviditelný obtisk, který se pomocí chemikálií vyvolá. Barevný film vzniká přidáním barviva do těchto krystalů. Zřejmě i proto se ujalo říkat promítacím plátnům kin „stříbrná plátna“.

Nejnověji se tato vlastnost využívá v optice - známá halogenní (zatmívací) skla se vyrábějí s příměsí stříbra, které na slunci tmavne a ve stínu bledne.
 
Zvučnost. Další skrytou vlastností stříbra je zvuk, který při nárazu vydává. Stříbrný zvonek je tak symbolem čistého jasného zvuku. Proto se také stříbro přidává do zvonoviny a rovněž některé strunné nástroje mají struny, v nichž je až 78 % stříbra.
 
Výroba stříbra se nejčastěji provádí kyanidovým loužením stříbrných rud, v minulosti se používal i amalgamový postup nebo se stříbro z rudy vyluhovalo roztoky thiosíranů. Rafinace stříbra se provádí elektrolýzou, jako elektrolyt se používá okyselený roztok dusičnanu stříbrného. Odpadní anodový kal po elektrolytické rafinaci stříbra je zdrojem zlata.