Matej Bel (22. března 1684 - 29. srpna 1749) – slovenský filozof, spisovatel a pedagog, mnohostranně nadaný učenec.

Matej Bel pocházel ze slovenské obce Očová. První vzdělání získal na slovenských i maďarských školách. Rodiče v něm rozpoznali výjimečný talent a ve studiích ho podporovali. Po maturitě v Banské Bystrici odjel roku 1704 do Halle, kde nastoupil na tamní na univerzitu. Studia ukončil v roce 1707. Matej Bel byl všestranně zaměřený: zajímal se o filozofii, přírodní vědy, cizí jazyky, historii i geografii. Byl vynikajícím a oblíbeným pedagogem.

Po návratu z Německa působil jako rektor v Banské Bystrici a v Prešpurku (Bratislavě), kde byl později farářem německé evangelické církve.
V době své pedagogické činnosti se projevoval jako novátor, uplatňoval metodické principy odvozené od pietizmu (reformní proud v protestantských církvích), zaváděl nové předměty, prosazoval vyučování v rodném jazyce.

Do historie se zapsal také jako vydavatel prvních skutečných novin v Uhersku. Vycházely v letech 1721-22, psány byly latinským jazykem a nesly název Nova Posoniensia (Prešpurské noviny).

V roce 1735 vytvořil koncept k založení Uherské učené společnosti, pod jejíž hlavičkou měl vycházet časopis Observationes Posonienses (Prešpurská pozorování). Jedinečný projekt však příliš předběhl svoji dobu, nesetkal se s pochopením zejména v jezuitských kruzích a byl zastaven.

Dílo Belovo je velmi rozsáhlé. K jeho nejvýznamnějším dílům patří Rhetoricae veteris et praecepta (Pravidla staré a nové rétoriky), Compendium Hugariae (Zeměpis Uherska), Hungariae antique et novae prodromus (Posel starého a nového Uherska). Výsledky svého celoživotního bádání shromáždil v několikasvazkové práci Notitia Hungariae novae historico-geografica (Historicko zeměpisné vědomosti o novém Uhersku).
Za celoživotní dílo ho císařovna Marie Terezie povýšila do šlechtického stavu.

Vykupujeme produkty, jejichž prodej zprostředkujeme. V případě mincí po individuální dohodě zajišťujeme jejich zpětný prodej.