Zlatá mince Svatyně knihy, vydaná Izraelskou bankou v nákladu pouze 3600 kusů pro celý svět, je v pořadí čtvrtou investiční mincí ze světově velmi populární série "Jerusalem of Gold" (Zlatý Jeruzalém). Zlaté mince v této sérii jsou vydané jako investiční o váze 1 trojské unce (31,1g) v nominální hodnotě 20 nových šekelů a v ryzosti 999,9/1000 čistého zlata.

Inspirací pro motiv (slavný Lev Megidejský) na lícní straně mince byla dávná pečeť z 8. století př.kr. nalezena v Megidu (Armagedon) v údolí Jordánu. Pečeť patřila Šémovi, který byl sluha krále Jerobeáma II., jenž byl králem Izraele během doby proroka Amose. Lev je taktéž symbol kmenů Juda a Jeruzaléma. Stejný lev Megidejský byl vyobrazen na izraelské pěti lirové bankovce v roce 1958, v roce 1978 na pěti lirové minci a v roce 1980 na půl šekelové minci. Nad lvem je vyobrazen izraelský státní emblém a pod lvem nápis Israel v angličtině, hebrejštině a arabštině. Autorem lícní strany u všech mincí v této sérii je Meir Eshel.

Hlavním motivem rubové strany je křídlo Izraelského muzea v západním Jeruzalémě - Svatyně knihy. V horní části je umístěn výňatek z velkého svitku Izajáše, jeden z původních ze sedmi svitků od Mrtvého moře objevených v Kumránu. Nad výňatkem je nápis "Jeruzalém" v angličtině, hebrejštině a arabštině, dále napravo od svatyně je nominální hodnota, rok vydání a značka mincovny - Davidova hvězda. Váha a ryzost jsou umístěny v dolní části mince. Autorem rubové strany mince je Aharon Shevo.

Svatyně knihy je křídlo Izraelského muzea nedaleko Givat Ram v západním Jeruzalémě. Nachází se zde Svitky od Mrtvého moře, které byly v letech 1947-56 objeveny v jedenácti jeskyních v Kumránu. Svatyně knihy měla být původně postavena v areálu Hebrejské univerzity v Givat Ram u Národní knihovny.

Plánovací proces výstavby trval sedm let a samotné zahájení stavby bylo zahájeno v roce 1965. Celý projekt byl financován rodinou maďarského emigranta a filantropa Davida Samuela Gottesmana, který také vykoupil Svitky od Mrtvého moře jako dar Státu Izrael. Jeden z architektů - Armand Phillip Bartos (1910-2005) - byl zřejmě vybrán proto, že byl v té době ženatý s Gottesmanovou dcerou Ruth Celeste Gottesman. Druhému architektu - Fredericku Johnu Kieslerovi (1890-1965) - Gottesman již dříve financoval průzkum, zda by Kieslerův „Nekonečný dům“ mohl být instalován v Muzeu moderního umění v New York City. Členem týmu architektů byl také Gezer Heller, který se již podílel na stavbě mnoha významných budov v novém státě Izrael.

Izraelští architekti silně protestovali proti tomu, že byli vybráni neizraelští architekti, kteří byli vybrání díky příbuzenským vztahům. Stavěli se i proti volbě F. J. Kieslera zejména kvůli tomu, že nedokončil svá studia architektury ve Vídni a Berlíně (i když měl licenci architekta z New Yorku), a že nikdy nic nepostavil. Byl především avantgardním scénografem, který příležitostně vyučoval. Americko-židovského architekta Kieslera však vybral Gottesman již v roce 1955.

Svatyně je postavena jako bílá kopule, která zakrývá samotnou stavbu, jež se ze dvou třetin nachází pod zemí. Naproti bílé kopuli je černá stěna z čediče. Barvy a tvary budovy jsou založeny na představě ze svitku popisující bitvu mezi Syny světla a Syny temnoty, kde bílá kopule symbolizuje Syny světla a černá zeď Syny temnoty.

Jelikož křehkost svitků nedovoluje, aby byly neustále všechny vystaveny, je využíváno principu rotace, kdy je svitek po 3 až 6 měsících vystavení odebrán z expozice a uložen do depozitáře.

V muzeu se také nachází jiné vzácné antické rukopisy, mimo jiné Aleppský kodex. Kopule muzea byla pro svůj zvláštní tvar několikrát použita jako dekorace pro sci-fi filmy.

Vykupujeme produkty, jejichž prodej zprostředkujeme. V případě mincí po individuální dohodě zajišťujeme jejich zpětný prodej.