Ráno už na účtu nemusíte mít nic, vaše peníze vám v podstatě nepatří

21. 10. 2016

Výstřel z pistole přehlušil ticho večera. Antonio Bedin se zhroutí mrtvý na zem. Měl 67 let, byl to italský důchodce. Trápily ho zdravotní problémy a zároveň přišel o svoje úspory. Právě spáchal sebevraždu.

Vloni se dostaly do platební neschopnosti čtyři malé italské banky, okamžitě potřebovaly kapitál. Použili nástroj zvaný bail-in. Antonio byl jedním z tisíců drobných střadatelů, kteří byli finančně zlikvidovaní. Přišel o všechno. Nebyl sám. Stejně skončili i další důchodci, další se oběsil ve svém domě nedaleko Říma poté, co přišel o více než 100 000. Jejich příběhy zhmotňují nenávist vůči bail-in. Bail-in znamená, že banka rekapitalizuje sama sebe „znárodněním“ svých věřitelů, včetně vkladatelů, kterým sebere peníze na účtech.

Většina lidí si myslí o svých penězích, které má v podobě vkladu v bance, že představují jejich osobní aktivum, které vlastní. Ale to není pravda. Hned jak provedete vklad v bance, už to není váš majetek. Je to majetek banky. To, co vám zůstane, je jen příslib banky. Není to nijak zabezpečené, jen důvěrou v bankovní systém. Je to něco úplně jiného než vlastnit fyzickou hotovost ukrytou pod matrací. Peníze uložené v bance z vás technicky dělá jen věřitele banky. A když se banka dostane do problémů, může přistoupit k bail-inu.

Lidé na Kypru to poznali na vlastní kůži na začátku roku 2013. Probudili se do jinak běžné soboty, ale čekal je šok. Jejich peníze na jejich účtech byly použité na bail-in pro rekapitalizaci bank. Není divu, že mnoho Italů nechce čekat, až se z nich jednou stanou „Kypřané“.

Nedávno jsem strávil pár týdnů v Itálii zkoumáním probíhající bankovní krize. Mluvil jsem s prominentním právníkem, který mi řekl, že většina Italů bankám nedůvěřuje. Podstatnou část svých úspor drží v hotovosti pod matracemi. Také kupují hodně zlata. Byl jsem v Itálii mnohokrát v průběhu několika let. Ale tentokrát jsem viděl něco nového. Všude visely reklamy na zlaté „pruty“.

Myslím, že to ukazuje na silnou nedůvěru v bankovní systém. Zdá se mi, že pomalu začíná run na banky. To je ta poslední věc, kterou italský bankovní systém potřebuje.

A situace se stále zhoršuje…

Italské banky měly už několik zasedání s ECB ohledně jejich špatného finančního stavu. Netřeba se proto divit, že lidé v Itálii ve velkém vybírají peníze z bank, oprávněně se bojí bail-inu. Tato obava je vede ke stáhnutí svých úspor do hotovosti a případně koupit zlato. To dále odčerpává kapitál bank, a znásobuje pravděpodobnost, že bude potřebné přistoupit k bail-inu, aby banky zůstaly solventní, což povede k ještě větším výběrům. Je to likvidační proroctví.

Jinými slovy, mnoho italských nic netušících střadatelů bude připraveno o své peníze. Představa, že by mnoho dalších důchodců mohlo potenciálně spáchat sebevraždu, protože se ocitnou na dně, má v Itálii obrovskou emocionální sílu. Je to jako politický nitroglycerin. Mohlo by to mít katalyzující politický vliv.

Je to nezáviděníhodný hlavolam, kterému unijní italská vláda čelí. Můžou ponechat bankám bail-in, anebo ho můžou zastavit a nechat celý domeček z karet spadnout. Každá z těchto možností představuje politickou sebevraždu.

V případě Itálie to má navíc i velký psychologický efekt na ostatní země EU, které by rychle mohly začít opouštět euro a vrátily se ke svým národním měnám. Hospodářské vazby a integrace jsou tím, co ještě drží EU pohromadě. Jednotná měna je jako ekonomické lepidlo. Bez eura hospodářské vazby oslabí a celý projekt by mohl skončit. Byl by to konec zemí EU na cestě k největší světové ekonomice. Zároveň by to mohlo přerůst do globálního krachu akciového trhu, jaký svět nikdy neviděl.

Ve Financial Times se nedávno vyjádřili takto: italský výstup z jednotné měny by znamenal totální kolaps eurozóny za velmi krátký čas. To by pravděpodobně vedlo k nejnásilnějšímu ekonomickému šoku v historii, převyšujícího bankrot Lehman Brothers v roce 2008 a pád Wall Street v roce 1929.

Není divu, že nechutný George Soros si je velmi dobře vědom toho, co se děje. Ten se nedávno ohledně  Brexitu a událostí v Itálii vyjádřil takto: „Teď se katastrofický scénář, kterého se mnozí obávali, zhmotnil, takže rozpad EU je prakticky nezvratný.“

Zdroj: zoznam.sk