Může cena zlata klesat, pokud centrální banky tisknou tolik peněz?

6. 12. 2016

Modus operandy argumentace o nezbytném růstu cen zlata v tzv. „nekrytém“ (fiat) finančním systému je následující. Ceny zlata musí růst, protože roste peněžní zásoba a centrální banky „tisknou“ nové peníze.

Pokud cena neroste, znamená to, že elity manipulují s cenami drahých kovů. S oblibou se přidává, že právě pokles cen využívají elity k tomu, aby nakoupily drahé kovy za ještě „smysluplné“ ceny. A na světě je konspirace.

Je dnešní fiat systém udržitelný?

Myslím si, že ne. Má však na to, aby vydržel dlouho. Dnešní systém tvorby „peněz“ je zjednodušeně řečeno založený na poskytnutí úvěru vůči vytvářenému statku, např. se postaví nemovitost. Při vytváření „nových peněz“ se ještě neexitující statek stává zárukou za poskytnutý dluh/peníze. Dluh je potom postupně splácaný.

Takto v systému „peníze“ i zanikají. Když se nad tím zamyslíte, systém je teoreticky udržitelný v případě, pokud se dluhem/penězi se stejnou časovou splatností financují stejné druhy investicí. Systém však nemá v sobě koncový eliminátor dluhu v případě špatných investic a motivuje finanční instituce k časovému nesouladu daných úkonů. Proto si myslím, že problém musí jednou nastat.

V minulosti bylo eliminátorem dluhu zlato

Úloha zlata byla ve finančním systému dvojí – udržovalo relativně stabilní úrokové míry, resp. zamezovalo časovému nesouladu investic a v případě „špatných“ investic, sloužilo jako zprostředkovatel vyrovnání dluhu. Právě to se myslí tzv. „krytím“ finančního systému. Systém bez této kotvy, má tendenci dluh zvyšovat.

V systému existuje vyšší motivace časového nesouladu investic, tj. krátkodobým kapitálem se financují dlouhodobé investice. Zároveň se zvyšuje tendence ke „špatným“ investicím/úvěrům. Přidejme k tomu strukturální problémy v podobě vyšších daní, regulací podnikání, omezení obchodu, rozsáhlých státních intervencí; ergo dnešní politická realita.

Výsledkem je, že systém musí začít narážet na problém v podobě splácení starého dluhu a dokonce i vytváření nového. „Obranným mechanismem“ jsou centrální banky. Ty snižují úrokovou míru, přesouvají dluh na svoje rozvahy, nákupem aktiv uměle zvyšují ceny např. dluhopisů (snižují jim zároveň úrokové míry), či realizují měnové intervence. Všechno s cílem „povzbudit“ ekonomickou aktivitu.

Ta má být financovaná poskytováním nových úvěrů na základě nižších úrokových sazeb, sunutí kapitálu do vyšších rizikových oblastí, či vytvářením „slabší“ měny. Pokud jsou intervence na hraně možností systému, jsou zároveň těžko zvrátitelné. Zda se dnes k danému stavu blížíme, se ještě jen ukáže.

Musí cena zlata vyjádřená ve fiat měně daného systému nevyhnutelně růst?

Ne. Peněžní zásoba může dokonce klesat kvůli bankrotům. Dnes zatím jen neroste tak, jak systém „potřebuje“. Centrální banky můžou rovněž v systému „směřovat“ kapitál do jiných odvětví; dnes např. do dluhopisů.  Rovnice „víc dluhů/peněz = vyšší cena zlata“, tak nemůže fungovat automaticky.

Myslím si, že vyšší cena zlata přijde v případě nedůvěry v intervence centrálních bank. Přece jen zlato jsou peníze. Na identifikaci daného stavu existují i signalizační nástroje. Píšu o nich i v knize „Mrcha“ zlato.

Na závěr jen tolik, že pokud by platila teorie o manipulaci cen zlata elitami, měli bychom jim být vděční. Minimálně kvůli vyšší přístupnosti zlata i pro obyčejné lidi.

Zdroj: finweb.hnonline.sk